Z důvodu ochrany osobních údajů jsou kontakty viditelné pouze pro registrované a přihlášené uživatele. Zaregistrujte se nebo přihlaste.
PŘIHLÁSIT
REGISTROVAT
Pokud chcete pokračovat, prosíme přihlaste se nebo zaregistrujte.
Případná registrace Vám zabere jen několik vteřin.
PŘIHLÁSIT
REGISTROVAT
Autor tohoto inzerátu povolil vložení do košíku jen registrovaným uživatelům.

Prosíme přihlaste se nebo zaregistrujte.
Případná registrace Vám zabere jen několik vteřin.
PŘIHLÁSIT
REGISTROVAT
Přihlášení k Vašemu účtu
PŘIHLÁSIT
Jste právě zde:
(kliknutím na položku této navigace se přesunete do odpovídající sekce Infozóny)

 O NÁS

Zdravím Vás, 

jsem součástí týmu Tectum Forum a provozuji jeden z portálů - Cat Forum

A jak se to stalo, že já a portál o kočkách?

Protože mám ráda kočky a jsem asi největší kočkomil, který se připletl do cesty tvůrcům platformy s trochou přirozené drzosti, odvahou a velkým smyslem pro to, jít do věcí po hlavě.

A jak se stalo, že já a kočky? Není to moc složité...jako řada těch, co zbožňují kočky jsem vyrůstala se psem, celou první polovinu života jsem trávila s nejvěrnějším přítelem člověka. Kočky jsem měla ráda, ale moc jsem je neřešila...znáte to...byla to součást obydlí na vesnici..aby lovila myši, dostávala rohlíky namáčené v mléce, taková venkovská klasika konce minulého století i doby předešlé (z čehož mi teď běhá hrůzou mráz po zádech). Ale narodila jsem se jako velký, skrytý rebel. Výchova udělala své, takže jsem moje "schopnosti revolty" objevila až v pozdějším, řekněme zralém věku, po nezbytném vývoji, kterým si musí každý z nás projít. Nebyla to cesta snadná, nicméně velmi poučná a účinná.  

Jednoho krásného dne jsem navštívila dobrou známou, která si pořídila krásné koťátko malé Ragdollí slečny. V těch modrých očích se musí utopit každý člověk, který má srdce. No a bylo rozhodnuto...vyvstala zásadní otázka... jak to zařídit? Znáte to...manžel, děti, hypotéka, práce...jaké další překážky? Kromě neznáma z alergií jich už moc není. Nicméně, jelikož jsem prošla výše popsaným vývojem, rozhodla jsem se, kočičku si pořídit. Zcela očekávaně se to setkalo s velkým nadšením dcer, nicméně manžel už tak nadšen nebyl, pokud se o nějakém nadšení dá vůbec mluvit :). A proto bylo zapotřebí využít a zneužít všechny prostředky...šli jsme na návštěvu ke známé...a jelikož má manžel srdce na pravém místě, bylo vyhráno! Bylo nutné kout železo, dokud bylo žhavé...načtení všelijaké literatury, výběr té pravé kočičky...velké přípravy...a od té doby máme doma vše, co šťastný domov potřebuje. Plno chlupů, občasné rvačky, vrnění, podrápaný nábytek. Kočkomil se stal každý, kdo v naší domácnosti žije.

A proč, mimo jiné, ta zmínka o revoltě? Kočky miluji pro jejich báječnou povahu, pro jejich schopnosti. A do toho je ještě jeden důvod...tak trošku s nadsázkou...na truc. Kočky jsou celé generace brány za něco podřadného, stále jsem poslouchala o tom, jak jsou psi báječní a kočky falešné potvory. A rozhodla jsem se, že začnu přesvědčovat lidi o pravém opaku. Začala jsem se kočkám věnovat víc do hloubky, až jsem jim propadla absolutně. 

 

Jaká je současnost a co jsem dělala doposud? 

Vystudovala jsem chemickou školu, odjela na rok studovat angličtinu jako Au-pair do Velké Británie. Moje pracovní zkušenosti jsou pro někoho velké, pro někoho malé. Pro mne dostačující...pracovala jsem jako recepční v hotelu díky angličtině, ale velmi krátkou dobu. Mým snem bylo zdravotnictví...začala jsem pracovat v nemocnici jako mikrobiologická laborantka, což mne obrovsky bavilo. Okolnosti a osud tomu chtěli jinak a já jsem se po vdavkách poohlédla po jiném zaměstnání. Nastoupila jsem na tehdejší Okresní hygienickou stanici jako mikrobiologická laborantka. Poté přišly děti...a po mateřské dovolené jsem zakotvila v textilní firmě, kde jsem využila svého chemického vzdělání. V současné době pracuji jako reklamační koordinátor a mým obrovským koníčkem jsou kočky. Plánuji se jim věnovat na 100% a zanechat současného zaměstnání. Podporuji kočičí útulky, účastním se pravidelně aukcí ve prospěch opuštěných kočiček. Krmím nejen své domácí miláčky, ale i kočičky venkovky, jak jim říkám. Jde o tulačky, které nikomu nepatřily a tak jsou už naše. Nikdo jim nevzal jejich svobodomyslnost, ale byly vykastrovány a je o ně postaráno. Mají teplý úkryt před zimou, deštěm a plné mističky. Domácí smečka se nám rozrostla a v současné době máme dvě kočičky a dva kocourky. Starší kočička a kocourek jsou PP Ragdoll a mladší jsou takoví naši trpaslíci. Jedná se nalezené sourozence, které jsem díky pomoci útulku u nás vychovala a vzala je domů. Černá kočička a mouratý kocourek. Starají se nám o zábavu a o to, abychom nikdy nezaspali do práce :)